Na ten zvuk jsem se nesmírně těšila. Na krátké, ale důrazné zaklapnutí vchodových dveří. Tak a teď jsem doma sama. Bez dětí i bez manžela. Miluji to ticho, které se rozlije celým domem. Ticho, které naladí můj mozek na frekvenci, v níž odněkud shůry zachytávám tvůrčí inspiraci.

Mám však z toho radostného pocitu tak trochu i výčitky. Co by na to řekla žena, která si toužebně přeje potomka a nemá ho? A která by teď byla nejraději obklopena strhující nezastavitelností všech malých dětí? Řekla by, že je to rouhání.

Zamáčknu tu divnou myšlenku a stoupám spěšně po schodech do pracovny. Beru do ruky vylisovaný list magnolie založený v těžké knize. Viděla jsem ty listy před týdnem padat u souseda na zahradě. Pár jich dolétlo až přes plot. Byly pevné, kožovité, s krásnou kresbou na spodní části listu.

Nevěděla jsem, co s nimi udělám, ale intuice mi nedovolila, abych je tam nechala ležet jen tak.

Intuice.

To nevysvětlitelné puzení, které mocně hýbe mým světem. Uvědomuji si vůbec, co vše se změnilo od doby, kdy ji nechávám s radostí a bez zaklepání vcházet do svého života?

Pamatuji ještě časy, kdy rozum jednoznačně vítězil. Vtloukali to do mě horem, dolem. Jenže těch kotrmelců, které jsem pak kvůli tomu musela snést. A těch modřin – hlavně na duši!

Proto teď s pokorou sedím ve své dílně a nechávám se intuicí znovu vést. Myslím přitom na člověka, pro kterého tvořím. Beru do ruky jehlu a nit a šiju. Šiju pro něj listy z magnolie.

Nevnímám čas, který stejně plyne, jak se mu zlíbí. Vím jen, že vznikne něco krásného, do čeho ten muž, který zaměstnává moje myšlenky, skryje zásnubní prsten pro svoji milou.

Zásnuby.

Pak jistě přijde svatba.

Dítě už je možná na cestě.

Dítě.

Ten malý potomek.

Divná výčitka, kterou jsem před pár hodinami musela zamáčknout, ztrácí na síle. Brzy bude po světě běhat další tvor. Dítě! Obklopí své rodiče strhující nezastavitelností. Ne, moje radost z ticha není rouhání. Teď to vím.

Ale než se stačím znovu nadechnout a užít si ten pocit blaha, slyším povědomý hlas linoucí se od vchodových dveří:

“Mááááámííííí, už jsme domaaaaa ….!!!”

Petra Farkašová
Petra je návrhářkou nevšedních obalů na dárkové předměty. Podporuje všechny ty, kteří chtějí okouzlit svoje blízké šperky nebo drobnými dárky a neřešit přitom, do čeho tyto drobnosti vkusně zabalí. S Petrou v zádech budete moci využít zkušenosti výtvarnice, která ví, o čem obdarovaní sní, a získáte zároveň diskrétní zázemí a dlouhodobou inspiraci v péči o ty, které máte ze srdce rádi.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • ZABAL MALÝ DÁREK

    Jak zabalíte 7 malých dárků nevšedně, a přesto vkusně? Stáhněte si inspiraci zdarma a obdarujte své blízké způsobem, díky kterému se natrvalo zapíšete v jejich srdcích.